Byl to dlouhý a bolestivý proces. Byli jsme malí a zranitelní a potřebovali jsme tak moc lásky. Ale všude kolem jsme viděli jen starosti, rutinu a špatné návyky. Maminka byla často unavená a tatínek v práci. Museli jsme se dobře učit, aby z nás něco bylo. Museli jsme se slušně chovat, abychom zapadli do společnosti. Museli jsme poslouchat na slovo své rodiče a učitele.
Jako děti jsme měli spoustu snů, chtěli jsme být herci a zpěváky, tanečníky, baletkami, indiány, archeology, nebo dobrodruhy. Dospělí nám ale řekli, že máme být rozumní, a protože jsme byli zvyklí poslouchat, tak jsme je poslechli. Přestali jsme tančit, zpívat, hrát si, malovat své obrazy, lézt po stromech, chodit bosky, dívat se do ohně nebo sledovat, jak prší. Vyměnili jsme své sny za jistotu výdělku a rutiny.
Učíme své děti, aby byly rozumné a když křičí, tak se na ně zlobíme. Když pláčou, jsme nervózní, když lezou přes ploty, máme strach. Když skáčou a piští, jsme podráždění a chceme, aby zmlkly. Skutečně to chceme my? Anebo je to ten starý rodičovský hlas, který kdysi umlčel i naše dovádění a vzal nám naději a dětské sny?
Víte, co se s námi stalo v okamžiku, kdy jsme přestali dovádět a hrát si? Použili jsme svoji životní sílu k umrtvení svých snů. Použili jsme ji, aby zastavila naše proudící emoce, umlčela hlas našeho nitra, toužící po hře a objevování. A tím se zastavila naše kreativita. Zastavila se radost a přirozenou změnu nahradil stereotyp. Vyměnili jsme svoji životní sílu za to, že jsme stali akceptovatelní.
Čím víc jste unavení, tím víc jste se zaprodali. Pokud vás život nebaví, je na čase něco změnit. Vrátit se k sobě, poslechnout volání své duše k návratu domů. Je úplně jedno, jestli vás baví umění nebo jste mateřský či technický typ. Jestli máte rádi jemnost nebo dobrodružství, usedlý život nebo chcete vlát ve větru.
Důležité je si vzpomenout na to, kým doopravdy jste. Po čem toužíte a co vás naplňuje. Pokud to nevíte, dejte si čas. Odpočiňte si a pátrejte. Tančete, malujte, vařte, sportujte, tvořte cokoliv, co vám dává smysl. Nenechte se převálcovat rutinou, nebo vyschnete a váš život zůstane nenaplněný. Jakmile se vrátíte k sobě, přestanete dělat tolik chybných rozhodnutí. Vaše intuice se zbystří a povede vás neomylně k naplněnému životu a síle.
Udělat to rozhodnutí vyžaduje odvahu vymezit se vůči lidem, kteří vás nechápou. Zpočátku je to těžké, ale než zradit sami sebe, je lepší být na čas v nemilosti svého okolí a hledat své vlastní lidi. Ty, se kterými máme stejnou krevní skupinu a kteří nás podpoří v tom, kdo doopravdy jsme. Jakmile najdeme odvahu říkat „ano“ a „ne“ situacím a lidem – pravdivě, upřímně a jistě- nalezneme svůj zdroj síly a zdravého sebevědomí. Ostatní lidé nás pak už nezastaví. Naučíme se čelit svému strachu z odmítnutí a nepřijetí. A budeme skutečně svobodní a láskyplní. Přestože naše emoce budou naplno proudit, nebudou nás už ovládat.
Přijmeme-li sami sebe takové, jací jsme, pak budeme i svobodní ve svém projevu. Hněv, smutek nebo radost jsou přirozenou součástí života a pokud jim dáme volný průchod, nezastaví nás v našem svobodném tvoření. To vše můžeme získat, když nabereme odvahu vymanit se z rolí poslušných dětí a dovolíme si dotknout se hlubin vlastní duše.
Už je čas přestat ztrácet čas a tvořit to, kým skutečně jsme. A to, kým skutečně jste, víte jenom vy sami. Nikdo jiný vám odpověď nedá, tak se ptejte sami sebe. A tvořte, tvořte s láskou, spřádejte nitě svých snů, ať váš život stojí za to. Ať nikdo z nás nemusí ničeho litovat. Hodně síly!
Autorka článku: Radka Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/
