Položili jste si někdy otázku, proč je tolik lidí singl nebo proč upřednostňují takzvané volné vztahy? Volným vztahem nemyslím to, že si partneři najdou bokovku a cedulka “volný vztah” bude synonymem pro legální nevěru.

Volným vztahem myslím to, kdy se partneři milují, mají spolu hezký vztah, ale nepouštějí se do společného budování. Každý bydlí zvlášť, každý má své děti a svou neúplnou rodinu. A zdá se, že jim to takto vyhovuje. Každý má své účty, své povinnosti, svou postel a navštěvují se jako takoví věční milenci a o všem si dokáží rovnocenně pohovořit, jako dva dospělí lidé.  Jo. Tohle přece nikdy neztratí kouzlo. Nebo?

50 na 50

David Deida tento typ vztahu popisuje jako 50/50. A takových je dnes opravdu hodně a to je skvělá zpráva. Stal se totiž posun. Ze vztahů karmických, kdy si partneři zcela nevědomě hráli morbidní role, hádali se, házeli jeden na druhého špínu a v potu tváře se rozcházeli, se stala forma 50 na 50. Tento druh umožňuje oběma jedincům užít si vlastní svobodu a po předchozích harakiri si uvědomit “Kdo vlastně jsem?”. Jedinec se postaví na vlastní nohy, vybuduje si své hnízdečko a až se cítí zralý na partnerství, někdo mu přijde do cesty.

Co vytvoříme?

Najednou je tam stejná potřeba jako v předchozích vztazích. Tvořit, budovat, možná založit rodinu, sestěhovat se, postavit společný dům, pořídit si psa nebo aspoň založit společnou firmičku. Jsme přece tak skvělí! Musíme tvořit spolu! Bohužel toto neuvážené vzplanutí často končí společným plozením dětí a já chci věřit, že dnes už je vědomí lidstva natolik posunuto, že jsme schopni i kreativnějších nápadů, ne furt těch po tisíciletí opakovaných “Jůů, uděláme si miminko!!”. Je nás už fakt dost!

Další meta

Další metou je položení se do totální důvěry. Odhodit předchozí strachy a zkušenosti. Prostě zapomenout na to, že jsme kdysi zažili něco špatného! Vstát, posilněn minulostí, s láskou ji odhodit a nechat ji kráčet vlastní cestou. Au au au. 
Snadno se to řekne. Když to předtím, tak kurevsky bolelo!!!  Když jsme si řekli, že tohle už nikdy nezapomeneme, abychom nááááhodou neudělali stejnou chybu! Když jsme se sami sobě zapřísahali, že už se NIKDY nenecháme manipulovat a už NIKDY nebudeme jiní než právě jsme!! Jak mám přestoupit do další mety? Jak důvěřovat, že tentokrát to fakt bude v pohodě? Jak přestat zkoumat všechny synchronicity s bývalým vztahovým režimem, když ještě teď cítím horký dech manipulace na svých ramenou?

Nechtít to jinak, než to je

Přísnost je to, co nás brzdí. Přísnost na sebe. Snaha dostat se někam, kde ještě nejsme. Ve třetí třídě se snažit pochopit učivo šesté třídy, protože tak by to přece mělo být! Když to pochopíme, přestaneme na sebe vyvíjet nesmyslný tlak a budeme důvěřovat, že pokud spolu něco vytvořit máme a máme se posunout za hranice další mety vztahu, tak se tak stane skrze nás, ne díky nám. Povolíme tlak, zda se chováme správně, zda jdeme dobrou cestou, přestaneme mít nutkavou potřebu “zdrhnout”, ze strachu, abychom nepřišli o svou svobodu a těžce nabytou volnost. 

Pohádky nám strašně zavařily

Ano. Pohádky nám zavařily. Tam jsou totiž vztahy do konce života. A zvláště ženy, ale už i někteří muži si myslí, že úspěšný vztah je ten do konce života. O ten všichni usilují. Podpoří to svatbou, dítětem a ujistí se, že se opravu “mají”! Přitom každý je v našem životě jako pouhý návštěvník. Někdo na pár měsíců, někdo na roky a někdo opravdu do konce života. Tím, že se snažíme momentální posvátnost vztahu někam posunout vyjadřujeme obrovskou nepokoru a troufáme si vlastní hlavou měnit osud. Do konce života budeme mít jen vztah sami se sebou. O ten se starejme v prvé řadě. 

Pohádka je furt jen pohádka

Vy, co se bojíte vstoupit do vztahu, aby to zase nebolelo nebo hledáte toho dokonalého, tu dokonalou osobu, se kterou si budete rozumět na všech úrovních, zastavte se. Sundejte si z očí tu dětskou promítačku, která pořád přehrává dokola pohádku o šťastném princi a princezně. Víte proč se málokdy u romantických pohádek natočí druhý díl? Protože žádný není! Až prince opustí fascinace princeznou a princezna přestane svého prince vábit jen polibkem, musí oba dva zatnout zuby a říct si “jo, má to smysl, mám na to”. 

Nemusíte, ale můžete

Jsme tu proto, abychom si hráli. Ne abychom utíkali před zážitky a zodpovědností. A v obojím máte svobodnou volbu. Zkoušejte. Zkoušejte až do úmoru. Sbírejte zkušenosti, milujte, jak nejlépe umíte, buďte v každou chvíli nejlepší, jací umíte být a nesvazujte se okovy pohádkových vztahů. Je to vaše odpovědnost, vaše zkušenost, tečka. A když to nevyjde? Jestli to zničí váš život, děláte už teď něco blbě. 

Intimní splynutí je dar a dary se nevynucují, dary se dostávají!